Recyklace textilu se dělí do dvou hlavních kategorií:

1. Oblečení vhodné k opětovnému nošení (princip REUSE)

Takové oblečení se znovu uvádí do oběhu prostřednictvím second-hand obchodů, charitativních organizací či exportu do zahraničí. Přestože se může zdát, že tímto způsobem přispíváme k řešení nadbytku textilu, poptávka po použitých oděvech zdaleka nedosahuje množství, které lidé odkládají do kontejnerů.

2. Nenositelné oblečení a odpadní textil

Tento textil se buď mechanicky downcykluje, nebo likviduje spálením či skládkováním. Často panuje domněnka, že část tohoto odpadu končí v rozvojových zemích v rámci šedé ekonomiky.

Průkopníkem v oblasti textilní recyklace je španělská firma Recover, která získává textilní vlákna z použitého materiálu a kombinuje je s novými pro výrobu udržitelných produktů.

Proces downcyklace textilu

Samotná recyklace textilu je náročná kvůli jeho materiálové různorodosti. Na výrobu jednoho oděvu se často používají různé materiály (např. podšívky, lemy) a příměsi, jako jsou knoflíky, zipy a chemická barviva. Aby byl proces ekonomicky udržitelný, je nutné tyto doplňky odstranit a vytřídit recyklovatelné části.

Po třídění se textil rozdrásá na směs různých barev a materiálů, která se používá pro výrobky nižší kvality, například:

1. Izolace vodovodních a odpadních potrubí
2. Lisované izolační desky a výplně sedadel v dopravních prostředcích
3. Čisticí hadry (pucvol)
4. Výroba prachovek, lepenky na střechy či zátěžových koberců

Recyklace polyesteru

Polyester, syntetické PET vlákno, je možné recyklovat až na základní surovinu. Přestože se často oslavuje výroba polyesteru z PET lahví jako příklad ekologického pokroku, je důležité mít na paměti komplexnost recyklace textilních materiálů.

Největším dovozcem použitého textilu zůstává Indie."